Jíst zvířata - recenze

Rozhodla jsem se, že kromě recenzí na kuchařské knihy budu psát i o knihách, které nějak souvisejí s veganstvím a oslovily mě. Jako první bych Vám ráda napsala pár slov o knize "Jíst zvířata" od amerického spisovatele J. S. Foera, který výzkumu toho, co se děje v hospodářském průmyslu zasvětil 3 roky svého života.

Knihu "Jíst zvířata" v češtině vydalo nakladatelství Dokořán v roce 2015 a knihu si můžete zakoupit ZDE.

Je pro mě strašně těžké shrnout myšlenky této knihy do nějakého celku, aby recenze nebyla zaujatá a byla objektivní, ale po přečtení něčeho tak pobuřujícího to jde dost těžko.

Autor J. S. Foer byl před narozením svého prvního syna příležitostným vegetariánem, kdy se u něj střídala období striktního vegetariánství s návraty k masu. Zlom nastal právě narozením jeho syna, což pro Foera byl i impulz k napsání této knihy, byl to pro něj, jak sám říká nový začátek, protože měl najednou novou naději.

Na začátku byla autorova touha vědět, co to vlastně maso je. Odkud maso pochází? Jaký dopad má konzumace zvířat na ekonomiku, společnost a životní prostředí? Jak se se zvířaty zachází?


Prvotní zjištění bylo, že 99% veškeré produkce masa (v USA) pochází z velkochovů a proto se autor zaměřil převážně na velkochovy, i když v tom 1% produkce, která pochází z malých farem spatřuje rovněž důležitost, protože podle něj je snížení produkce masa a podpora farmářů, kteří se k zvířatům chovají slušně důležitý krok k tomu, aby se věci začaly vyvíjet tím správným směrem. Ano, pořád i malý farmář zvíře nakonec zabije a prodá, ale pořád je podle autora lepší život (relativně) spokojené krávy na pastvě než vystresované, blouznící krávy, která za celý život neviděla denní světlo a její utýraný život skončí často brutální vraždou na jatkách.

První kapitola "Všechno nebo nic anebo ještě něco jiného" se zabývá myšlenkou proč bychom měli jíst psy a poukazuje na absurditu toho, jak máme v kultuře zakořeněná a rozdělená zvířata do kategorie domácí mazlíček a kategorie kus flákoty na talíři. Pro nás Čechy je nemyslitelné jíst psa a pobuřuje nás, když vidíme v televizi, jak v Číně pořádají psí festival na kterém se hoduje psí maso ve velkém. To pak ve velkém podepisujeme petice a své rozhořčení často zklidňujeme mísou kuřecích křidýlek s pikantní omáčkou nebo pořádným vepřo knedlo zelem. Trošku paradox, nemyslíte?

Ve druhé kapitole "Slova/význam" nás autor seznamuje s důležitými pojmy a poukazuje na důležité informace. Třeba upozorňuje na antropomorfismus, tedy přesvědčení mnoha lidí, že člověk je vrcholem evoluce, měřítkem pro životy jiných zvířat a právoplatným vlastníkem všeho živého.
Rovněž seznamuje s pojmy jako bateriová klec a snaží se nám přiblížit život kuřete, které svůj nelehký a strastiplný život stráví v kleci o rozloze papíru A4 a situaci kuřete přirovnává k přeplněnému výtahu, který se zasekne a lidé v něm zůstanou uvěznění. Po chvilce pasažéři přestanou situaci zvládat, začnou být agresivní, většina z nich zešílí, z několika z nich se v důsledku přežití stanou kanibalové. A jako závěrem dodává, že opravy výtahu se nedočkají a jediná doba, kdy se dveře otevřou bude chvíle, kdy vás odvedou na smrt.
Zajímavou a novou informací pro mě bylo téma vedlejších úlovků, kdy jsem se dozvěděla, že kvůli 0,5 kg krevet zemře zbytečně dalších 12 kg jiných mořských živočichů a díky tolik oblíbenému tuňákovi uvízne v sítích a zbytečně zahyne tolik živočichů, že na jejich seznam autorovi nestačila skoro celá strana knížky.
Dalšími slovy jsou např. odpadlík (zvíře nemocné o které se ve velkochovu nikdo nezajímá a nechává se osudu, protože léčba je příliš nákladná a proto je zvíře často vystaveno krutému a dlouhému umírání v bolestech. Např. autor hovoří o 200 000 odpadlých kravách ročně!), síla zvyku (jak člověk nehodlá změnit obsah svého talíře jen proto, že je v něm silně zakořeněné, že maso na talíř prostě patří), a další.

Třetí kapitola "Kdo hledá, ten najde" popisuje autorovu přímou zkušenost s vloupáním se na drůbeží farmu. Popsat slovy hrůzy, kterých je svědkem nejde. Doporučuji si tuto kapitolu přečíst. Ale varuji vás, pokud drůbež jíte, tak po přečtení těchto stránek již jíst nebudete (pokud v sobě máte trochu lásky a empatie).

Čtvrtá kapitola "Moc/mlčení" poukazuje na spojitosti různých nemocí a vztahu ke zvířatům. Důkladně se zabývá ptačí a prasečí chřipkou, jež jsou velkou hrozbou pro lidstvo v nejbližších letech. Upozorňuje i na spojitost s nejkatastrofálnější španělskou chřipkou, která začala v roce 1918 a měla na svědomí 50 - 100 milionů obětí!
Upozorňuje hlavně na uvědomění si toho, že nemocemi prolezlé velkochovy (a dodává, že lidé chtějí maso co nejlevněji a co nejvíce) nás v budoucnu mohou stát životy, neboť rozšíření zmutovaných genů chřipek a přenos na člověka v těchto podmínkách by se mohl šířit rychlostí světla.

Pátá kapitola "Z ráje do sraček" popisuje, jak to chodí na jatkách. V první části kapitoly se dozvídáme o těch "lepších" jatkách s paradoxním názvem "Masový ráj", kde na první pokus je omráčeno celých 80% zvířat, což je vzhledem k tomu, co budete číst následovně obrovský úspěch.
V kapitole se dozvíte i o genetických úpravách zvířat, které je předurčují k tomu, aby zvířata trpěla (tělesná stavba, zlepšení dojivosti u krav, navýšení snůšky u slepic,...).
Kapitola je zakončena výčtem dopadu preventivního podávání antibiotik zvířatům na zdraví člověka a tím, jak se toto téma úmyslně neotvírá a neupozorňuje se na něj.

Šestá kapitola "Já mám jasno" obsahuje čtyři příběhy a pohledy na velkochovy a farmářské chovy. Každý příběh je jiný. Setkáte se zde i s příběhem vegetariánky, která chová krávy na maso, což pro mě bylo dost šokující (a je mi celkem jedno, kolik "lásky" jim Nicolette dává) a veganem, který navrhuje lepší a humánější jatka. V kapitole najdete i výpověď řezníka, který poráží na jatkách krávy a po přečtení jeho slov začnete litovat, že patříte k lidské rase a nechce se vám věřit, že takoví lidé jako on se mohou svobodně pohybovat mezi námi.

V závěru knihy najdete rovněž i poukázání na paradox plýtvání a nadměrné konzumace jídla (především v USA) a zdůraznění, že by planeta uživila všech 7 miliard lidí, jen kdyby se tolik neplýtvalo a racionálněji uvažovalo. Je opravdu nutné produkovat tolik masa, když na "výrobu" 1 kg masa je potřeba 15 000 litrů vody, přičemž na výrobu 1 kg sóji pouze 1 800 litrů? Je to nutné, zvlášť, když 95% světové produkce sóji jde právě na výkrm zvířat? Je to nutné, když umírají miliony lidí hlady a žízní?

Na závěr dvě citace, které spolu souvisí a líbily se mi v celé knize nejvíc.
První je úryvek z rozhovoru autora s babičkou, která je Židovka (stejně jako autor) a běžně konzumuje maso a i přesto ve chvílích nejhorších se dokázala držet toho, čemu věří...

"Úplně nejhorší to bylo ke konci. Hodně lidí zahynulo na samém sklonku války a ani já nevěděla, jestli dokážu přežít další den. Jeden ruský farmář, Bůh mu žehnej, si všiml, v jakém jsem stavu, a přinesl mi kousek masa."
"Zachránil ti život."
"Já to nesnědla."
"Tys to nesnědla?"
"Bylo to vepřové. Nemohla jsem."
"Proč?"
"Jak proč?"
"Cože, protože to nebylo košer?"
"No samozřejmě."
"Ale ani kdyby ti to zachránilo život?"
"Jakmile na ničem nezáleží, není co zachraňovat."


A druhý citát, kterým autor končí své vyprávění v knize...
"Ať už sedím u světového stolu, se svou rodinou nebo se svým svědomím, připadá mi, že průmyslový chov neodporuje pouze zdravému rozumu. Smířit se s ním mi přijde nelidské. Kdybych se smířil s průmyslovým chovem zvířat - živil jeho produkty svoji rodinu a podporoval ho svými penězi -, už bych to nebyl já, už bych nebyl vnukem svojí babičky ani otcem svého syna. Přesně tohle měla moje babička na mysli, když říkala: "Jakmile na ničem nezáleží, není co zachraňovat.""

A co vy? Četli jste tuto knihu? Jaký odraz ve vás zanechala? A co budete mít dnes k večeři? Každý máme možnost volby a já si zvolila veganství... Krásný den.

Komentáře

  1. Ahoj, už jsem o ní slyšela a po této recenzi si ji chci koupit. Jsem veganka jako ty a jsem ráda, že mám teď úplně jiný pohled na svět než dřív, což mě posunulo dál. :) Nat

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Děkuji za každý komentář. Pokouším se odpovídat na všechny, jen mi to někdy trvá, tak případně poprosím o shovívavost. :-) Krásný den

Oblíbené příspěvky